Kde?

15. března 2013 v 21:39 | Fauvista |  Zápisník
Toto textové a obrazové odpadiště těžko nazvatelné blogem by se dalo připodobnit k vodní hladině. Sedím na břehu a dívám se na svůj obraz. (Vpravo obraz Metamorfóza narcisa od Dalího - pro navození nálady) Vy jste, milí čtenáři, ryby. Díváte se na hladinu, stejnou hladinu jako já, však zespoda, z druhé strany. Přes tuto hladinu nevidíte skrz, stejně jako nevidím já vás. Mé jezírko však zůstává prázdné, možná protože vysychá. Spíš ale vysychá, protože je prázdné. Chytat čtenáře na háček s nabroušenou špičkou konzumní mainstreamové primitivity se mi nechce. Musím se tedy uchýlit k neinvazivní metodě. Téma týdne jest Místo, kde chci žít.

Co si asi říkal Arthur z Francie, když utíkal z domu?
Co si asi říkal Jack z Ameriky, když se opíjel svobodou, stále Na cestě?
Co si asi říkal Frodo z Kraje, když opouštěl svůj starý život?
Co si asi říkal Díogenés ze Sinopé, když usínal ve svém sudu?
Co si asi říkáte vy, když to čtete?

Nezáleží na tom, kde žijeme, ale jak.

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f8/Schwarzer_Yakbulle.JPG/258px-Schwarzer_Yakbulle.JPG

(Jak divoký)

...ne, samozřejmě mám na mysli způsob, kterým žijeme. Nezáleží na místě. Záleží na tom, kdo jsme, kam jdem a odkud přicházíme. Také záleží na tom, kdo je kolem nás a jestli se sami nedíváme jen na sebe (jako já na svém narcistickém blogu).

I see skies of blue and clouds of white.
Bright blessed days dark sacred nights.
And I think to myself - What a wonderful world...

Kdybych si však opravdu mohl vybrat, chtěl bych žít v domě s klavírem, schodištěm, starými koberci... Bez zrcadel.

Au revoir.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 19. března 2013 v 21:50 | Reagovat

Bonjour.
Diogenés nejspíš uvažoval o tom, jak hrozně to mokré dřevo smrdí a potřebovalo by přelakovat... euhmpf. Ne, takhle bych uvažovala já, nikdy jsem tohoto muže docela nepochopila.
A jestlipak se na voní hladině odrážejí hvězdy stejně jako na té Rákosníčkově?
Velká okna, zapomněl jsi na velká okna. A hned za zahradou hluboký les...

2 Nebožka Nebožka | Web | 23. března 2013 v 22:08 | Reagovat

Když jsem to četla, říkala jsem si, že si Arthur asi říkal jedno z těch svých Pryč, PRYČ! Jako ostatně pokaždé, když utíkal.
Ovšem kam jdu já, toť otázkou. Nevím, odkud přicházím, občas mám pocit, že vůbec nevím, kdo jsem. Takže já bych možná zrcadla v domě chtěla, abych se mohla (možná zbytečně) přesvědčovat, že já není nikdo jiný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama