Listopad 2012

Rorschachův motýl

16. listopadu 2012 v 22:19 | Fauvista |  Šuplík
Trocha barviček, přehnutý papír, trocha počítačové grafiky a je z toho toto. Jaké pocity to ve vás vyvolává?



Kdo to má jako být?

7. listopadu 2012 v 19:19 | Fauvista |  Šuplík
Poslední dobou se snažím často pokoušet o kreslení. Je pro mě však velice těžké překonat nedostatek talentu a snažit se jej překonat "řemeslnou prací". Mým dalším "veledílem" je jedna osobnost. Kreslil jsem napůl podle předlohy a napůl podle sebe. Gumoval jsem jen když to, co jsem vyobrazoval, přestalo vypadat jako člověk. Nedělal jsem si tak starosti o podobu. Ta mi totiž opravdu unikla. Jeho (ano, je to on) tvář vypadá podstatně odlišně, ale přesto... Odváží se někdo tipovat, o koho se jedná?

(Odhaleno v komentářích - A. Rimbaud)

Zelený čaj a Miles Davis

2. listopadu 2012 v 17:29 | Fauvista |  Zápisník
Všechny Zuzany, které jsem v životě potkal, byly něčím zvláštní. V dospělosti jedné se skrývá nedospělost a u druhé je to naopak. To jméno prý pochází z hebrejštiny a znamená lilie. Kdo ví, jakou barvou zrovna tyto lilie rozkvetou a kdo k nim přivoní. Neměl bych to vůbec psát, že tu teď sedím a myslím na Zuzany. Vždyť ani jednu dobře neznám. Možná to bude tou dumavou náladou hudby M. Davise a několika šálky japonského zeleného čaje. Taková kombinace není pro začátečníky. Mohli by se sami v sobě utopit.


Pro Miles Davise pro ten večer kdy jsem poprvé uslyšel
trubku plnou vzlyků

-V. Hrabě

Dnes jsem začal číst Tolstého Vojnu a mír. První dojmy zůstaly zacuchány zmateností z francouzštiny, která zakrývá řádky pro mě neprůhledným závojem. Odkrývat jej musím až vysvětlivkami pod čarou, což je dost nepříjemné a ruší to kontinuitu čtení. Víte o tom, že čaj o páté je původně francouzský zvyk? Poslední dobou piju více čaje než kloboučník z Alenky. Zklidňuje mě. Nebo si to jen myslím, ale to nevadí.

Měl bych se učit, měl bych spát, měl bych se hýbat, měl bych se smát (nemělo se to rýmovat), měl bych se věnovat něčemu přínosnému. Místo toho poslouchám Davise, piju čaj a myslím na Zuzany. Večer půjdu do hospody. Třeba se něco stane.

Bílé šatičky smutek tají,
v perlách se slzy ukrývají,
a pátek nešťastný je den,
nechoď, dceruško, k vodě ven.