Říjen 2012

Na půl dechu

31. října 2012 v 19:39 | Fauvista |  Šuplík
Náhoda, že zrovna tato má báseň ze starší tvorby koresponduje s tématem týdne. Jinak bych to asi nezveřejňoval. Je to jen takový podivný sled obrazů.



Na půl dechu
jedno slovo
studí v rozteklých
rozměrech černého nebe
Ještě chvíli
než suché rty
v závrati políbí
vlasy chladného větru
Ještě chvíli
než utichne vytí psů
než hvězdný prach
dopadne na ňadra slepých panen
než ze svíce zrodí se
z voskových slz pomník
Pak už na mě nečekej

Proč ty barvy?

27. října 2012 v 19:29 | Fauvista |  Zápisník
Jakožto člověku blogově zběhlému mi vždy nemalé potěšení přinášelo přizpůsobování stránek po stránce grafické. Jakožto člověku v grafických programech ne zcela zběhlému mi přinášelo přizpůsobování stránek po stránce grafické nejen ono potěšení. Uchýlení se k jednoduchému řešení jednoduchého vzhledu však není jednoduchým vysvobozením z grafického labyrintu. Lidé si musí uvědomit, že krása se neskrývá ve složitosti. Na pravé straně je abstraktní obraz Františka Kupky. Skrývá se v takovém obraze krása? Podle mnohých ano. Nemůžeme říci "Tento obraz není krásný". Krásno je podle Filozofického slovníku něco, co poskytuje člověku pocit estetického zážitku. Znamená to, že krásné není nic. Za krásné to jen může být považováno. Kupkův obraz stojí dle mého názoru za pozastavení. Není právě v té jednoduchosti síla? Nevyobrazil malíř bez barev, nálady, výrazu, ale jen prostřednictvím kompozice něco úchvatného? Zkuste si chvíli hrát očima s liniemi, kterými Kupka bílou plochu tak záhadně protkal. Pro člověka s fantazií a představivostí je takový obraz více než pro dítě bedna plná hraček. "Tři čáry, no a co?", mohou namítnout lidé, kteří se neumí, nebo nechtějí nad takovým obrazem pozastavit. Takoví lidé nemůsí být zásadně necitliví. Jen se to jejich krásno vznáší na hladině mezi Monetovými lekníny, nebo se skrývá úplně jinde, daleko za hranicemi umění. Nejinak je tomu ve světě hudby. Málokdo je uchvácen hudbou Modesta Petroviče Musorgského. Hudba, která je dneska na vrchních příčkách hitparád není složitá. A v tvrdé hudbě je často důležitá právě ta jednoduchost, která jí dává sílu a živelnost, díky níž je lidmi vyhledávána.

Člověku může jednoduše uniknout úmysl, který jsem při tvorbě vzhledu těchto stránek měl. Šlo mi o dialog strohosti a zdobnosti. Šlo mi o napětí mezi těmito protipóly. Nemá však smysl popisovat konkrétní prvky. Nemá smysl vnucovat někomu krásno, když je každý nachází v něčem jiném.

Blog... Proč blog?

27. října 2012 v 16:44 | Fauvista |  Zápisník
Kdo ví.

Možná protože mi státní maturita pro rok 2013 připadá jednoduchá. Možná, protože chci zjednodušit hledání aktivit, které jsou hodny provozování namísto učení. Možná, protože potřebuju místo pro umístění myšlenkového odpadu. Možná, protože každý potřebuje v úmorném brouzdání internetovou bažinou potkat úhlednou stránku s bezserifovým nadpisem (není těžké, aby byl blog úhledný, když obsahuje dva články). Možná, protože někoho zajímám. Možná, přestože někoho zajímám. Možná, protože mám kamarádku z Uzbekistánu*, která se mě ptala, jestli bych jí neukázal něco, co jsem nakreslil. Možná, protože mě po psaní tužkou bolí ruka (klávesnice je uživatelsky příjemnější). Možná, protože chci, aby si to někdo přečetl. Možná, že chci, aby si to nikdo nepřečetl. Možná, protože jsem chtěl opatřit článek bílou inicálou a chtěl jsem vidět, jak to vypadá (nakonec jsem ji musel zmáčknout na 44 pixelů místo původních padesáti a nevypadá tak dobře - příště 44x44).

Kdo ví.

*opravdu ji mám

(26.3. 2013 iniciály zmizely z blogu)

Variace na téma neznámé

26. října 2012 v 22:11 | Fauvista |  Šuplík
I.
Rozléhá se po chodbách
operní zpěv
hyne v děsivých vibrátech
dolů po schodech

II.
V roce dva tisíce dvanáct
oprášili básníka
do šedých desek
s ošklivým akvarelem

III.
Prodavačka v lékárně se smála
protože jsem se smál na ni
Koupil jsem si dezinfekci
a odešel

IV.
Ruská klavíristka si nechala
noty ve zkušebně
Prohlížel jsem si je
a cítil se provinile

V.
Byl červenec
a kvetly modrý kytky
Tys mi řekla
že už mě nechceš